Bohyně v životě ženy

Bohyně v životě ženy

Bohyně v mém životě, aneb hlouběji k podstatě projektu Boho žena

Bohyně sem, bohyně tam, bohyně všude, kam se podívám. Takto zněl titulek jednoho mého článku o Bohyni. Měl vyjadřovat to, že se o Bohyni či bohyních hovoří poslední dobou skutečně hodně. A je mnoho lidí, kteří na toto slovo začínají být skoro alergičtí. Mají pocit, že to ty ženské začínají přehánět, nebo se dokonce rouhají, když samy sebe takto vnímají a nazývají. Za sebe naopak vnímám, že je dobře, že si v sobě začínáme uvědomovat Bohyni, tedy svou vnitřní božskou částečku. Tu ovšem máme v sobě všichni, všechny ženy a všichni muži. (To jen pro upřesnění, občas totiž vznikají tendence myslet si či říkat „já jsem Bohyně a ty ne“ „jsem na své cestě dále“ „ženy Bohyně jsou lepší než muži“ apod. Takto skutečně nikoli.)

„Boho žena je pro mne taková žena, která uctívá tu svou vnitřní bohyni, svou vnitřní božskou částečku, ale také tu vnější bohyni, tedy přírodu.“

Bůh, Bohyně, Universum

To „něco nad námi“, „energie, která nás převyšuje“ je nazývána mnoha výrazy a jmény. Samozřejmě na otázku, kdo nebo co je to bůh, se nedá tak snadno odpovědět. Také by mohl někdo namítnout, že Bůh je přeci jen jeden. Já oponuji, že božská energie je jen jedna a my lidé se svými omezenými schopnosti rozumu, se snažíme tohoto Boha představit či se s ním určitým způsobem ztotožnit. Ale ve skutečnosti takových představ existuje kolem sedmi miliard, tak jako lidí na planetě. A to je v pořádku. Jde přeci o vzájemnou toleranci a respekt k tomu, že já si Boha mohu představovat jinak než ty a vzájemně si tyto představy nebudeme vnucovat nebo se dokonce kvůli tomu hádat či bít. To se ale bohužel často ve světě děje, kdy se lidé za svou pravdu bijí, ve snaze dokázat, že můj Bůh je lepší než ten tvůj. Nebo že má představa je správná a ty se mýlíš.

Ve skutečnosti si všichni Boha představujeme po svém: běloši si představují Boha bílého, černoši černého apod. Krásný příklad existuje s Ježíšem. Ten bývá na mnoha obrázcích vyobrazován různě, například se světlou pletí, blond vlasy a modrýma očima. Ale vzhledem k tomu, že Ježíš pocházel ze středního východu, takto určitě nevypadal. Měl tmavší pleť a i jeho vlasy a oči byly tmavé…

A tak je pochopitelné, že si ženy začínají uvědomovat onu božskou částečku v sobě a to něco nad sebou si představují více „k obrazu svému“.

Je to síla

Když jsem v prosinci roku 2012 byla poprvé na setkání Výcviku slovanských kněžek, zažila jsem něco, co jsem do té doby neznala. Dotkla jsem se něčeho, co bylo zkrátka větší, než jsem já. Výcvik byl o hledání a nacházení dávných tradic, které na našem území byly ještě před křesťanstvím. Učily jsme se, jak smést pavučiny zapomnění a jak se můžeme těmito zvyky v dnešní době inspirovat a obohatit tak svůj život. Byl také o hledání ženských archetypů, kterými se můžeme inspirovat. A rovněž a navazování pomyslné nitky na moudrost, která se dříve předávala v ženském pokolení.
Během prvního večera tohoto setkání nám Katinka (Katinka Soetens) ukazovala, jak se na jednotlivé aspekty Bohyně nalaďovat. Po chvíli mnou najednou projela taková energie, že jsem nebyla schopna to ustát, zavrávorala jsem a omdlela. Když za mnou později Katinka přišla, řekla jsem jí: „To bylo velmi silné, opravdu silné!” Na to ona s úsměvem odpověděla: „No a co sis myslela?! Ono to je velká síla!” 🙂

Tehdy jsem pochopila něco, co se nedá úplně předat do slov. Naši předkové nebyli hloupí, ba naopak, znali síly a energie, ke kterým se my učíme mít zase přístup.

„Má Bohyně, jsi v každém mém nádechu i výdechu, kráčíš se mnou. Jsi se mnou v každém mém kroku, vedeš mou ruku ve tvoření. Vnukáváš do mé mysli tisíce tvořivých myšlenek, jež se postupně naplňují. Tvořím. Projevuji své ženství a inspiruji ostatní ženy.“

Tento výcvik byl pro mě skvělým odrazovým můstkem. Navázala jsem onu pomyslnou nitku na ženskou tradici a moudrost a nyní již tvořím sama za sebe. Minulostí se pouze inspiruji a vše převádím do modernější podoby, a hlavně potřeb dnešních žen.

Teď je teď

Neidealizujme si minulost a nehleďme pouze na jednu stranu mince. Zažila jsem totiž několikrát situaci, kdy ženy plakaly, jak nám v dřívějších dobách bylo ublíženo a jak se muži nezachovali k ženám hezky. Ale komu to vlastně vyčítáme, dnešním mužům? Vždyť popisujeme minulost. Slovy jednoho filmu „komu tím prospějete“? Nechci samozřejmě zjednodušovat dopad událostí minulých, ovšem říkám, že každá mince má dvě strany. A za sebe cítím (mohu se samozřejmě mýlit), že byla doba, kdy se ženy naopak nechovaly hezky k mužům. Viděla jsem to tak v jednom svém snu. Ženy si byly moc dobře vědomé své moci a k mužům se chovaly skoro jako k póvlu. Ano, byl to „jen“ sen.

A víte vy co? Jak to bylo kdysi „doopravdy“ se už jen těžko dozvíme. Proto raději svou energii a pozornost vkládejme do toho, co je nyní. Vezměme si z minulosti cokoli, cokoli, co nás inspiruje a dává našemu životu smysl. Cokoli, co nám pomůže kráčet na naší cestě a být šťastnější, vědomější, klidnější (doplňte si sami podle potřeb). Je mi jedno, jestli se inspiruji mytologií a Bohyněmi Slovanskými, Keltskými, Řeckými – vždyť my sami jsme takovým mixem kultur a vlivů. 🙂

Směřujme svou energii na to, co je skutečně důležité. Pro mě je to projevování úcty (uctívání) té největší Bohyni, kterou máme a tou je pro mě příroda. Svým chováním a jednáním. A zároveň vyjadřování naší vnitřní božské částečky – každý z nás, každá z nás je jiná, a proto vyjádření toho našeho božství bude vypadat úplně jinak. Do svého života a tvoření se snažím přidávat i další rovinu – čistotu svých záměrů, úmyslů, myšlenek a také slov.

Kapela Vesna

Inspirace tradičním v modernějším hávu. Nádherná hudba, podmanivé hlasy, a to celé s tanečním doprovodem. Tak vypadalo nedávné vystoupení kapely Vesna v Obecním domě. Byl to naprosto unikátní zážitek, který se mne dotýkal a dojímal zároveň. Nejen kvůli tématu Bohyně, které je pro kapelu ústředním, ale také proto, že jsme s Patricií, která Vesnu založila, kamarádky už 8 let. Celé vystoupení na mne zapůsobilo o to silněji, neboť mohu říct, že Vesna vznikala v době, kdy jsme s Patricií bydlely. Já měla své oltáře, studovala jsem Bohyně do detailu, zkrátka jsem to žila. Pak mi jednou Páťa řekla, jestli mi může zahrát své nové písně. Písně s názvem Vesna, Morana…. Byla to krása, byl to příklad toho, jak se lidé vzájemně mohou inspirovat a často třeba nevědomky.  Doporučuji k poslechu všemi smysly.

Projekt Boho žena

Vše výše, co jsem zmínila, platí i pro můj projekt Boho žena. Propojuje v sobě modernu a navazuje na pozitivní obrazy z minulosti. Historií se inspiruji tak, aby to vše sloužilo ženám dnes. Má několikaletá cesta po bádaní rituálů a Bohyně vyústila v tento projekt. Ten je mým odrazem a tím, v čem vnímám největší hodnotu. Uctívání přírody a přírodních cyklů, tvořivosti.

Boho žena je vědomá tvůrkyně svého života.
Pro Boho ženu jsou přání a představy základními kameny života.
Boho žena je tak trochu divoženka a tak trochu indiánka.
Boho žena bere zodpovědnost za vlastní život.

1 komentář u “Bohyně v životě ženy

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *