fbpx
1.kapitola: aneb jak to celé začalo

1.kapitola: aneb jak to celé začalo

Mé brazilské dobrodružství

Příběh, který vám nyní budu vyprávět, by se také mohl jmenovat, sny se mají plnit (a splnit). Nebo také, když se něco má stát, stane se to lehce a možná k tomu dostaneš spoustu nápověd a jasných znamení…

Začalo to poměrně nevinně (většinou tak příběhy začínají, že?)
Před rokem a kousek jsem potkala kluka, který byl z Brazílie. Už tehdy jsem se ráda stýkala s cizinci, protože mě zajímalo, jak se žije jinde, potřebovala jsem pilovat ájinu a také proto, že lásku k multikulturalitě máme zkrátka v krvi. Tehdy mé povědomí o Brazílii nebylo široké, snad jen – prales, karneval či fotbal. A to bylo asi tak vše.

Ale díky němu se mé povědomí o všem brazilském začalo rychle rozšiřovat a můj zájem o brazilskou kulturu stoupat. Zamilovali jsme se, ale naše láska trvala jen krátce. V Evropě byl totiž jen na výletě a vracel se zase zpátky do své rodné země. Po tomhle našem krátkém (za to intenzivním) setkání se mě začali kamarádi ptát, co se se mnou stalo, že jsem jako vyměněná. A já se smíchem odpovídala, že mi někdo vlil slunce do žil.

Magnet na vše brazilské

Jestli se mi normálně dějí synchronicity a já dostávám občasná znamení, s tématem Brazílie se doslova strhla lavina a já viděla Brazílii a vše brazilské úplně všude. Brazílie, Brazílie – všude samá Brazílie. Brazilská káva a brazilské vlajky snad úplně všude a na všech kouscích oblečení, které lidé v mém okolí nosili. V létě na koupališti dokonce utíkal malý chlapeček, kterému při tom rychlém běhu spadla bota. Když jsem se shýbala, že mu botu podám, byla na ni – jak jinak než – brazilská vlajka. Jednou jsem šla kolem kavárny a ta měla ve výloze pytel od kávy. Když jsem se podívala blíže, bylo na něm v angličtině napsáno: „Brazílie, země zaslíbená – ta stojí za návštěvu!“

Jindy jsem zase běžela v práci k počítači, protože začala hrát hudba, kterou jsem vyhodnotila jako „nevhodná na prodejnu“. Když jsem se podívala na klip písně, byl tam zrovna text, který hlásal: „Brazílie, tam byste měli jet.“ To už bylo jak pro blbce, pomyslela jsem si a tam nahoru jsem řekla – jasně, díky, pochopila jsem! Když jsem ten den vlezla do nového krámku kousek od naší prodejny a zeptala se, odkud dováží ty krásné botičky, odpověď mě už nemohla překvapit. Jasně že z Brazílie, že se vůbec ptám… Takto se mi každý den několik měsíců Brazílie pořád připomínala, ale mě ještě dlouhou dobu trvalo, než jsem si takový výlet vůbec připustila.

Když jsem si tedy řekla, fajn, zřejmě mám do té Brazílie opravdu jet. Ale jak a s kým?
…Nejvíce se mi líbilo Rio de Janeiro. Když jsem viděla ty úchvatné místa, tajil se mi doslova dech. Pão de Açúcar, Copacabana, Ipanema nebo Tijuca„Tvé přání je mým rozkazem“ – jak by odpověděl džin z kouzelné lampy, který plní všechny naše přání. A tak jsem o pár týdnů později potkala na pražské Náplavce dva Brazilce. Ano správně z Ria. 🙂 Když si něco přejeme, začne se to zkrátka skládat. V případě Brazílie se vše dělo tak nějak samo a hlavně snadno.

A protože se mi tak líbilo Rio, jsem pro jistotu za několik měsíců potkala ještě jednoho Brazilce z Ria. Byl zmatený a potřeboval se dostat na autobus do Německa. Ten den probíhal nějaký běh Prahou a celá pražská MHD nefungovala tak, jak by měla. Chtěla jsem se ujistit, že autobus skutečně stihne, proto jsem na místo určení jela raději s ním. Sice autobus dobíhal na poslední chvíli a vypadal, že brzy dostane infarkt, ale stihnul jej. Rozloučila jsem se s ním poplácáním po zádech se slovy: „I kdybys ten infarkt skutečně dostal, nemusíš se bát, doktor je na blízku!“ (On byl doktor. A Brazilcům je tenhle způsob humoru vlastní. Pokud si chcete přečíst úsměvné příběhy Čecha, který žil a cestoval po Brazílii, pak všemi deseti doporučuji knihu od Pavla Šembery Brazílie, návod k použití.)

Mimochodem, ráda takhle cizincům (ale i cizinkám – aby nedošlo k mýlce!) pomáhám – člověk totiž nikdy neví, koho potká! Tenhle doktor, kterého jsem zachránila od ujetého autobusu, je doktor z velké nemocnice v Riu (a navíc má byt s výhledem na Copacabanu – takové se hodí zachraňovat, že?) Díky této své nápomocnosti už mám pozvání například do Španělska, Francie, ale také New Yorku či Venezuely. Doporučuji si takové kontakty pěstovat, člověk nikdy neví, kdy se mu to může hodit!

Poslední brazilský střípek

Většina osudových příhod začíná slovy: „…to když jsme se jednou hodně opili.“ A ano, i tato příhoda tak začíná. Posledního dubna, nyní už minulého roku, jsme s holkami vyrazily na koncert Tomáše Kočka. A protože jsme byly hezky rozjařené, vyrazily jsme poté ještě do klubu na Dlouhé ulici.

Sotva jsme do klubu vstoupily, padl můj opilecký zrak na jednoho mladíka. Ukázala jsem na něj a vesele zvolala: „Tebe jsem si vybrala!“ Ten se jen zaraženě podíval, protože mi nerozuměl ani slovo. Jasně, cizinec. Jeho pohledem jsem se nenechala odradit, směle jsem k němu vykročila a zeptala se odkud je. Chcete hádat? Nemusíte, jasné jak facka. Říkám vám – „brazilský magnetizmus“. Povídali jsme si o všem možném a já do něj hučela, jak jednou budu cestovat po Brazílii a že on určitě musí jet se mnou, ukázat mi všechny ty jejich pláže a vysoké Ježíše. Všechno mi to odkýval, ale za chvíli se omluvil, že je už unavený a půjde raději spát. Nevyměnili jsme si ani čísla a tak už jsem na něj dále nemyslela. (Ono po pravdě ráno jsem si na tento rozhovor jen těžko vzpomínala.) Za dva dny jsem ale v aplikaci Tinder potkala sobě známý obličej – vždyť to je ten Brazilec! A za pár hodin už jsme spolu seděli na pivě a vzpomínali na rozhovor, který jsme spolu vedli předminulý večer.

……

Od posledního dubna uplynulo už mnoho měsíců a já si pomalu balím svůj malý kufr. Tak malý, aby se mi zbytečně nepronesl, až se s ním budu vláčet po těch brazilských plážích. Ale naštěstí se s ním nebudu muset vláčet sama – budu mít totiž jednoho šikovného nosiče. No jasně, „tamtoho Brazilce.“ Vždyť jsem si ho vybrala jednoho opileckého večera a hučela do něj, jak spolu budeme jednou cestovat po Brazílii. Kromě něj budu mít ještě další dva cariocas* průvodce a kdyby se mi náhodou něco stalo, tak se o mě postará jeden známý doktor, co pracuje ve velké nemocnici a bydlí v bytě s výhledem na tu nejkrásnější pláž světa!

* označení pro obyvatele Ria de Janeira

Těšte se brzy na další brazilské příhody!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *