fbpx
Druhá šance

Druhá šance

Říká se, že člověk by neměl vstoupit dvakrát do stejné řeky a dávat druhou šanci. Ovšem zcela jiná situace je, když tuto druhou šanci dostanete vy a navíc od své techniky…

Neživé předměty

Už od mala se mi nelíbilo rozdělování předmětů na živé a neživé. Mezi neživou přírodu se řadí například kámen. Ale co když je i kámen živý, jen má úplně jiný rytmus, než na který jsme běžně zvyklí? Co když také dýchá, ovšem tak pomalu, že to nejsme schopni zpozorovat? Tak takové úvahy se mi honí hlavou již od mala. A ani v dospělosti se tyto mé názory moc nezměnily.
Pokud věříme, že celá planeta je živá, pak je přirozené, že vše na ní (a také vše z ní) živé je.

Mé živé počítače

„Z neživé přírody“ si nejčastěji povídám se svým počítačem. A zrovna tento týden mi dal jasně najevo, že mi rozumí a že hezké zacházení a mluva se mu líbí! Můj kolega instaloval nové programy, ovšem počítač byl pomalý a trvalo mu dlouho to všechno „přechroustat“. A tak kolega pronesl na jeho adresu nelichotivou poznámku. Odpověděla jsem mu, že takhle s ním mluvit nesmí, pohladila jej a řekla mu ty můj bobišku (počítači, ne kolegovi). A hle, instalace, která pár minut stála, se během několika vteřin dokončila! Náhoda? Nevím, ale ten den se taková „náhoda“ podařila ještě jednou. 🙂

V nadpisu tohoto odstavce jsem použila množné číslo, ano počítače, neboť tento mám teprve od prázdnin a i ten původní byl v jistém ohledu živý :). Můj původní jablíčkový postihl nehezký osud: vylila jsem do něj vařící čaj. Ale víte, co je zajímavé? Pár vteřin před tím, než se to stalo, mi v hlavě zněla myšlenka: „Dej ten čaj na stůl.“ Neuposlechla jsem a takhle to dopadlo. Byl ke mně ale milosrdný, než odešel do křemíkového nebe, fungoval ještě dvě hodiny, během kterých se mi podařilo zachránit velké množství souborů. Poté jsem jej k sobě v tichosti přitiskla a za vše poděkovala. Ráno jsem jej ještě zkoušela znovu zapnout, ale marně. Čekala jsem ještě tři dny, jestli náhodou nevstane z mrtvých, ale nic. A ani po měsíci se nepovedlo, tak jsem to vzdala…

To nejdůležitější se mi během těch dvou hodin podařilo zachránit, ale postupem času jsem přicházela i na soubory, na které jsem zapomněla a v počítači zůstaly. Největší paniku jsem zažila asi před čtrnácti dny, když jsem zjistila, že jeden z těchto souborů je také dokument, který obsahoval zdroje informací, ze kterých jsem čerpala během svého dvouletého bádání při psaní knihy Ženství jako dar.  Když jsem tuto ztrátu zjistila, nemohla jsem se asi hodinu vzpamatovat. Ten nejdůležitější soubor ke knize je pryč. Bez zdrojů má kniha přeci ztrácí na vážnosti. Po hodině paniky a sebelítosti jsem si uvědomila, že se nedá nic dělat a nezbývá nic jiného, než soubor znovu sestavit. Když jsem včera odcházela z práce, slíbila jsem kolegyni, že po tomto víkendu bude soubor dokončený. (Ale nečekala jsem, že to splním tímto způsobem.)

Shodou okolností jsem si na dnešek také naplánovala, že starý počítač odnesu do apple servisu, kde jej odprodám alespoň na součástky. Neponesu jej v krabici, to si přece nezaslouží, napadlo mě a tak jsem jej přendala do jiného obalu. Když v tom mě napadlo, proč jej ještě naposledy nezkusit zapnout? A víte vy co? On se nastartoval! Nemohla jsem tomu uvěřit.
Zmrtvýchvstání nikoli po třech dnech, ale po třech měsících!

Zapnul se, ovšem pochroumaný zůstal. Tak například mu nefungovala celá klávesnice, což celou tuto záchrannou misi ztížilo. Myška fungovala (možná proto, že se považuje za živou přírodu? 🙂 ). Podařilo se mi zachránit povídání o Brazílii a našla jsem také video o Brazílii. To se ovšem ukázalo jako moc velké na to, aby se vešlo na flash disk či do dropboxu. Nahrát na Youtube, napadlo mě, ovšem bez klávesnice jsem se na internet přihlásit nemohla. Nevzdávala jsem se a v historii prohlížených stránek na internetu právě Youtube našla. Ovšem chtělo to heslo k přihlášení. Takže jsem byla zase v koncích. Detektivka hadr. Pak mě napadlo spásné řešení, napsat všechna slova či čísla do textového souboru na druhém počítači, ten poté nahrát do starého počítače a kopírovat do příslušných kolonek. Bingo, pomohlo to a já už vesele nahrávala video na Youtube. Nyní mi přišel na mysl soubor se zdroji ke knize. Hledala jsem, hledala a našla jsem jej! Byl ukrytý hluboko v útrobách koše. Neumíte si představit tu úlevu a pocit obrovského štěstí. Brečela jsem dojetím a hned telefonovala kolegyni, měla také velkou radost. Už, už jsem psala oslavný status na Instagram, když v tom, pět minut před koncem nahrávání brazilského videa na Youtube konec a černá obrazovka.
Nemohla jsem tomu uvěřit.
Myslela jsem si, že po zmrtvýchvstání následuje už jen nesmrtelnost a nikoli návrat zpátky do křemíkového nebe (navíc když „mise druhé šance“ ještě nebyla dokončená).
Dal mi snad můj počítač tuto druhou šanci hlavně kvůli souboru ke knize?
Nevím, ale vypadá to tak.
Cítím velkou bolest pro brazilské video a zároveň obrovskou úlevu a štěstí za soubor se zdroji.
Když se na něj dívám, říkám si, že optimismus a odhodlání jej případně podruhé sestavit mi nechyběl, ale takto kompletně jej sestavit, bych zkrátka neměla šanci…

Ale kdo ví, možná k nám umí být technika milosrdnější, než my lidé k sobě navzájem – a já se tak možná ještě dočkám třetí šance…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *