fbpx
2. část: Proč a jak se (na)učit cizí jazyky?

2. část: Proč a jak se (na)učit cizí jazyky?

Škola hrou a Lucie Gramelová

V předchozí části jazykového příběhu jsem jen lehce naťukla téma motivace. Avšak ta si zaslouží rozhodně více prostoru – vždyť je v učení ( a nejen jazyků) klíčová.

Motivace a hlubší smysl

Učím se anglicky, protože je to můj předmět ve škole. Nebo: učím se anglicky, protože chci na pořádný road trip Amerikou po vzoru Jacka Kerouacka! Tak schválně, kde cítíte větší zápal a motivaci se anglicky učit (a naučit)? 🙂

A jak pokračovala má angličtina?

Postupně jsem se v angličtině pořád zlepšovala a zlepšovala. S humorem říkám, že ke konci našeho vztahu s oním Francouzem bylo tolik nedorozumění, že mi nezbývalo nic jiného, než svou angličtinu opravdu šperkovat a zdokonalovat, abychom to oba ve zdraví přežili. 🙂

Když bych měla říct jedno hlavní pravidlo v učení jazyků, které mi pomohlo, bylo by to povídání si s cizojazyčnými přáteli. Povídáte si s přáteli, dobře se bavíte a tak ani pořádně nepostřehnete, že se vlastně učíte – tedy taková škola hrou!

Škola hrou

Komenský moc dobře věděl, že tohle je ten nejdůležitější prvek k učení: hra. Proto pokud uvažujete nad zlepšením se v jazyce (jakémkoli) vymažte si z hlavy představu, že učení je mučení a vymažte si také obrázek sebe, jak znuděně sedíte nad tlustou učebnicí. Takhle učení skutečně vypadat nemusí.

Lucie Gramelová

Mnoho poznatků jsem načerpala v kurzu Lucky: Jak se učit (a naučit) cizí jazyky. Je to pro mě úžasně energetická žena, maminka třech dětí, která umí mnoho jazyků (tuším, že už jich je dvanáct?!). Její kurz přišel ve chvíli, kdy jsem přemýšlela, jestli se budu učit portugalsky, kvůli své chystané cestě po Brazílii. Kurz mi neuvěřitelně pomohl a vystřelil mě zároveň v úrovni angličtiny. Nebudu přehánět, když řeknu, že mi tenhle kurz změnil život. Pořád z něj čerpám a pořád si o nabytých poznatcích s někým povídám (proto i tento dvoudílný článek).

Když jsem poprvé o kurzu a Lucce našla zmínku, řekla jsem si, tohle nebude pro mě, protože nejsem to zázračné dítě, kterému jazyky šly. Na druhou stranu ale ve mě vzbudila jistou naději a zvědavost, jak by to mohlo jít a že by přeci jen? Že bych se přeci jen přehoupla a zvládla další jazyk? Vždyť angličtinu se učím už tolik tolik let! Němčinu jsem se učila šest let a ta ve mě úspěšně nezanechala žádné stopy. Má tedy cenu začínat další jazyk? A proboha, kolik let na něj budu potřebovat nyní – vždyť chodím do práce a rozhodně nemám tolik času na učení jako dříve ve škole.

Na kurz jsem šla nevyspalá a s opicí za krkem, protože jsme předchozí večer měli dámskou rozlučku se svobodou naší kamarádky. A z kurzu jsem odcházela nadšená, „naspeedovaná“ a s obrovskou touhou a motivací se “ hned teď “ učit. Ještě ten den jsem sedla a sepsala si podrobný jazykový plán, jak budu postupovat.

Lucčiny rady a tipy

Kurz rozhodně doporučuji, protože ani do dvou částí článku o jazycích nedokážu nacpat to, co nám Lucka během kurzu předala. A hlavně, každý si zapíše či odnese přesně to, co zrovna potřebuje. Když bych měla předat základ a základní poznatky, které jsem si odnesla já, bylo by to:

Není jedné správné cesty

Jako nejdůležitější považuji zbavit se představy, že se všichni musíme učit stejně. Každému totiž vyhovuje něco jiného a každý potřebuje jazyk k jinému účelu. Pro příklad: potřebuji se zlepšit ve výslovnosti, abych lépe zpíval ve své kapele; jedu do Jižní Asie a potřebuji se jen dorozumět; potřebuji se zlepšit ve svém psaném projevu se zahraničními dodavateli apod.
Jsou to různé „cíle“ a ke každému bude vést jiná cesta a uživatel obdrží jiný návod. Proto je důležité si definovat tu svou motivaci a důvod, proč se chci angličtinu učit a k čemu jí budu potřebovat. („Protože ji chci umět“ ve vás ten správný motor nenastartuje.)

1) Vytvořte si pro sebe unikátní jazykový plán.
2) Zjistěte, jaký jste typ a jaký způsob učení vám nejlépe vyhovuje.

Pokud nevíte, na kurzu se vše potřebné dozvíte. Vše o Lucce a kurzech na její stránce: www.jazykovy-koutek.cz

Čas na učení

Mnoho lidí se do učení nevrhne z důvodu nedostatku času. Ale možná vás překvapí, že k učení a zlepšování se v cizím jazyce není potřeba mnoho. Stačí klidně i patnáct minut denně! Dle slov Lucky je mnohem lepší se věnovat učení pravidelně 15 minut denně, než jednou týdně dvě hodiny.

A co má portugalština?

Rozhodně to není zatím taková sláva, jak bych si představovala. Má nejčastější věta v Brazílii zněla: Eu não falo português. (Jasně, tohle si domyslíte 🙂 ) Ale ještě před kurzem Lucky, jsem chtěla postupovat tradičně: najít si kurz portugalštiny a chodit do jazykovky. Jak jsem dnes ráda, že se brazilská portugalština neotevřela! Záhy mi ten nesmysl došel – už nechci udělat znovu tu stejnou chybu: učit se portugalsky s českým učitelem a svou výslovnost procvičovat s českými spolužáky. Třeba to takhle může někomu vyhovovat, což je v pořádku, ale uvědomila jsme si, že já to potřebuji jinak.

V dnešní době, kdy jsme díky internetu propojení s celým světem, se jazyky můžeme učit úplně jinak. Třeba pomocí Skypu s rodilým mluvčím. Máme také mnoho aplikací a programů, které nám v učení „hravě a lehce“ mohou pomoci. (Znovu se odkážu na kurzy Lucky.)

V Brazílii jsem také hravěji k jazyku přistupovala. Pečlivě jsem si četla nápisy a domýšlela jsem si, co asi mohou znamenat. Jednou byl můj cestovatelský průvodce Leonardo ohromen, když jsem mu přeložila dlouhé souvětí, které bylo na popisku v parku (nebylo na tom nic složitého, pár slov jsem znala a pár si domyslela podle kontextu). Také jsem sledovala několikrát brazilskou televizi a snažila se něco pochytit. Nebylo to nic snadného, melou fakt rychle. Ale když jsem něčemu porozuměla, měla jsem o to větší radost, protože to bylo porozumění opravdové – nikoli nahrávka v jazykovce, kde nás začátečníky více šetří.

Je také zajímavé se znovu dostat na úroveň úplného začátečníka. V angličtině jsem si nyní již poměrně jistá (mívám občas výpadky nebo hledám slovíčko, ale to je asi normální). A nyní opět zažívám tu nervozitu, když před Brazilci vyslovím svou větu, čekám a samým napětím ani nedutám. Porozumí nebo na mě bude zmateně koukat, co to vlastně chci? Je to zatím tak 50:50. Ale o to větší radost mám, když to vážně chytí a rozumí mi! Navíc je na mě Leo přísnější a už od samého začátku mě nutí pilovat svou výslovnost tak, ať nemluvím jako cizinec. A takhle to mít už od začátku, je prostě k nezaplacení!

Své vyprávění o jazycích bych zakončila tak, že bych ráda dodala, že učení by mělo být o hlavně o radosti a mělo by vás bavit. A když vám náhodou vypadne nějaké to slovíčko, nezoufejte, máme pořád ruce a nohy, abychom se dorozuměli!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *