Ti, co něco dělají, už mě tolik nese*ou

Ti, co něco dělají, už mě tolik nese*ou

Aneb konec prokrastinace

(První část článku zde )
Ano lidé, kteří něco dělají už mě vážně tolik neštvou, protože už mezi ně patřím i já. 🙂 Ale popořádku. Ve druhém pokračování článku o (ne)tvoření vám prozradím některé z mých postupů a myšlenek, které mi všechno podařily rozpohybovat. Určitě jste již četli mnoho článků o tom jak něco změnit, či článek kdy by byl popsán určitý postup či návod. Co takhle si vzít z tohoto článku maximum a článek nejen přečíst, ale rovnou o konkrétních bodech popřemýšlet, jak je do svého života a tvoření začlenit? Snít a přemýšlet o lepším životě totiž umíme každý, ale je už málo těch, co ten svůj zadek skutečně zvednou a začnou něco dělat (nebo si naopak k tomu počítači sednou a začnou psát).

Zpověď tvůrkyně

Je až neuvěřitelné, co všechno dokážu a stihnu, když se zrovna chystám tvořit. (Uklidit, uvařit, upéct.) Jsem nedisciplinovaná, to co miluji, se mi jeví jako to nejhorší, pro co jsem se mohla rozhodnout. Nechce se mi psát, co deset minut kontroluji Facebook a jako malá holka žadoním: néé už néé, dneska néé, třeba zase zítra… A o 5 minut později jsem schopna si stěžovat, proč zrovna já jsem taková chudinka a nedaří se mi, proč mé projekty nepostupují a proč se jiným daří lépe a mají to štěstí, že je živí to co milují? Proč? Možná už je vám to taky jasné – problém bude zřejmě někde mezi klávesnicí a židlí. 😛
(Tenhle příběh není smyšlený, přesně v tomto znění jsem si jej zapsala před dvěmi lety s nadějí, že se to někdy změní. 🙂 Podobnost s vaším příběhem považujte za čistě náhodnou 😀 )

Tady je mých deset pravidel pro nakopnutí vašeho-našeho tvoření.

Pravidlo první:

Tou je nejdůležitější začít, jak jsem se o tom ostatně rozepisovala i ve článku Proč a jak se (na)učit cizí jazyky.
Uvědomění si, proč se dané činnosti chcete věnovat a co vám přináší, je to nejzásadnější a nejpodstatnější. Je důležité, aby motivace byla dostatečně silná, silný hnací motor, jinak se zkrátka nezvednete a nezačnete. Můžeme jít o krok dál a dívat se na svou práci a tvoření jako na poslání či misi, která nás přesahuje. Naší motivací ovšem nemusí být hned spasit celý svět, stačí i cokoli menšího. 🙂 Hlavně myslete na to, že to co děláte má dávat smysl vám – ostatní se přidají právě když uvidí vaši silnou motivaci a zápal. Velmi podstatnou motivací je i to, aby vás to bavilo.

Pravidlo druhé:

Není důležité jak. Prostě to dělat. Klidně ze začátku blbě a s velkou nervozitou. To je celé.
Někdy zbytečně čekáme a klademe na sebe přílišné nároky na to, že se něčemu začneme věnovat, až budeme úplně připravení. Ale to je zbytečné a vlastně to ani není potřebné. Říká se, že úspěšní lidé mají velmi krátkou prodlevu mezi tím, kdy něco vymyslí a kdy to uskuteční – kdy do toho jdou. Bývala jsem skvělá v tom, vymyslet mnoho nápadů, zapsat si je a pak neudělat nic. Poté vymyslet další a zase neudělat nic. To se změnilo až když jsem začala pracovat pro Ilču, majitelku eshopu maluna.cz (kalíšek.cz). Ona pro mne byla přesně tou inspirací a ukázkou těch úspěšných lidí, kteří mají onu krátkou prodlevu. Když mě něco napadlo a jí se ten nápad líbil, hned přemýšlela nad tím, jak a kdy to uskutečníme. ( Takový aha moment, že někdo jde dál a skutečně to udělá – ne jako já, zapíšu si to a budu říkat, že někdy v budoucnu tento nápad uskutečním.) Neviděla v tom tu složitost a co by se všechno ještě předtím mělo udělat. Líbilo se jí to = udělala to. Takhle jednoduché to může být. Ano, také jsem koukala. 🙂
Díky Ilče jsem se věci naučila dotahovat a dokončovat, bylo to prosté, článek jsem prostě musela dopsat, jinak bych nedostala zaplaceno.  🙂

Pravidlo třetí:

  • Bez vize je krize. Když nevíme, kam chceme dojít, nedojdeme tam. Když nemáme jasně definovaný cíl, vydáme se sice na cestu, ale můžeme se motat v kruhu.
  • Dvakrát měř a jednou řež. Toto přísloví říká, že i příprava je důležitá. Nemyslím prokrastinační přípravu, ale přípravu ve smyslu definovat si čeho chci dosáhnout, koho chci oslovit a podobně. Ano, takový drobný business plán. 🙂
  • Když ulovíte slona, taky jej nespořádáte na posezení, ale rozkouskujete si jej na menší části a sníte postupně.  Takhle se radí přistupovat k našim plánům. Když si rozdělíme projekty na menší dílčí částečky, hned si dokážeme lépe představit, že to zvládneme.
  • I cesta je cíl. Proto bychom se měli radovat ze všech krůčků, které učiníme. Protože, kdy jindy cítit radost než teď, jak trefně poznamenala Judita Berková v našem video rozhovoru.
  • Rosteme s naším projektem. Dávejme si i menší a postupné cíle, protože když jsme na samém začátku, naše mysl si těžko představí, že když naši facebookovou stránku nyní sleduje 5 lidí, že za rok to může být třeba tisíc. Je to zkrátka velký skok a rozdíl. Když si toho slona ale naporcujeme a uvědomíme si, že tisíc lidí za rok jsou zhruba tři lidi každý den – to už tak neskutečně a nemožně nezní, že?

Pravidlo čtvrté:

Aneb rozděl si svou práci na kratší dílčí úseky (ano, to jsou ty jednotlivé kousky slona) a pracuj kratší časové etapy.
“Pracujete-li na něčem maličko každý den, nakonec to bude obrovské.” Kenneth Goldsmith
Když začínáme tvořit, často nemáme problém tvořit od brzkého rána pozdě do noci. Je to proto, že je daná věc nová a my jsme ještě nabití. Pokud se jedná o projekt, který jsme schopní stihnout za takový časový úsek, rozhodně by jsme se na této kreativní vlně měli svést a dokončit jej. Mnoho lidí se například zavře na tři týdny na chatu na samotě u lesa, kde je nic neruší, ponoří se do proudu a své veledílo zde dokončí. Pokud se ale budeme bavit o dlouhodobějším projektu, kdy práce vlastně nikdy nekončí, zavřít se na chatu nepomůže (pokud tam nechceme zůstat na věky). Pro tvoření z dlouhodobějšího hlediska je lepší kratší časový úsek, ve kterém jsme plně soustředění a máme na tvoření chuť.

Pravidlo páté:

Často stihneme více, když si vyhradíme dvě hodiny, ve kterých jsme plně koncentrovaní, máme vyplý telefon a prostě děláme a makáme. U sebe jsem toto přesně vypozorovala: byla jsem daleko produktivnější a efektivnější, když jsem měla “pouze” dvě hodiny mezi důležitou schůzkou a jiným plánem, než když jsem si řekla, dnes mám na to celý den. Celý den je dlouhý časový úsek, ve kterém se nám jednak nemusí chtít a rovněž se nám to nemusí povést být takto dlouho koncentrovaný. Častěji pak máme tendenci utíkat k jiným činnostem či k odpočinku.

Pravidlo šesté:

V životě každého člověka se objevují chvíle, kdy se mu zkrátka nechce a čeká až se to změní. Prozradím vám, že “onosetosamo” nezmění, žádná múza nepřijde sama od sebe, aby vás z vězení netvoření vysvobodila. Tak jako je potřeba jít svému štěstíčku naproti, je potřeba jít naproti také múze. 🙂 Začněte tvořit a ona přijde. Uvidíte. Pokud nevíte jak na to, vraťte se k prvním pěti pravidlům. 🙂

Pravidlo sedmé:

O tom, jak se nám během tvoření chce dělat všechno ostatní, jen ne to co bychom měli, už jsem psala. Během tvoření dostávám ale také spoustu dobrých nápadů na další tvoření nebo mne napadá, komu můžu napsat a podobně. Abych se nevyrušovala od tvoření a zároveň uklidnila svou mysl, že tyto „geniální nápady“ neupadnou v zapomnění, mám jednoduše po ruce vždy papír, na který tyto nápady poznamenám. Začnu se jim věnovat a vrhnu se na ně ovšem až po uplynutí vyhrazeného času. Viz pravidlo číslo pět.

Pravidlo osmé:

Tak tohle je bullshit –  řečeno slovy moderního slovníku. Je to zkrátka kec. Pokud máte představu, že až se budete věnovat práci či činnosti, kterou milujete, která vám dává smysl a která je pro vás vysloveně misí a posláním, že už nikdy vás nenavštíví KOPR (tuhle zkratku určitě znáte), tak se pletete. Je to normální a zcela běžné, že tyhle momenty přijdou, ať už se věnujete čemukoli. Budeme stejně, jako u všeho dalšího, nadávat, vzpouzet se, rozčilovat se, říkat, že se na to vys…. Dříve nebo později nám ale stejně dojde, že zde není nikdo jiný, kdo by to za nás udělal – a my vlastně ani nechceme, aby to někdo jiný za nás udělal, protože to už bychom se zase dostali k úvodními odstavci tohoto článku.

Pravidlo deváté:

Jsme mistři odkládání, mistři hovniválové a můžeme se chlubit tím, kdo si zvládl uválet větší kuličku. Čím déle něco odkládáme, tím méně se nám do toho chce. Když se nám ovšem tento vnitřní odpor podaří překonat, zjistíme, že to zase nic tak velkého nebylo a my si nadáváme, proč jsme se do toho nepustili už dávno, kolik nervů bychom si tak ušetřili. Proto až si zase před sebou něco takového povalíte, vzpomeňte si, že nejlepší čas, kdy něco udělat, je teď. (Nebo na pravidlo o úspěšných lidech)

Pravidlo desáté:

Nejdříve se nám nechce tvořit vůbec, pak zase nevíme kdy přestat – to jsou ale paradoxy, že? Vypozorovala jsem ale u sebe, že u dlouhodobějších úkolů je lepší končit vždy v příjemném rozpoložení, nikoli úplně vyfluslá, jinak se mi následující den nebude chtít vůbec pokračovat…

Máte Vy nějaké své zaručené tipy a triky pro tvoření, které Vám pomohly se nakopnout?
Podělte se s námi do komentářů 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *