fbpx
Nejtajnější přání o mém bytě…

Nejtajnější přání o mém bytě…

Čtvrtým rokem bydlím v překrásném bytě na Vinohradech. Díky kouzelnému výhledu máme Prahu jak na dlani. A v noci se díky Pankráckým mrakodrapům díváme na Manhattan. Pohádkové výjevy, klid, skvělá spolubydlící, dobrá dostupnost do centra i do práce… Ale i přes to všechno již nějaký čas cítím, že mé srdce touží po něčem jiném. Po vlastním prostoru, kde bych si mohla vytvořit svou kreativní oázu. Inspirativní prostor a hlavně místo, které bych si mohla vyšperkovat podle vlastních potřeb a přání.

Toto přání jsem si zapsala před určitou dobou a schovala na tajné místo 🙂

Vyslaná přání

Čím dál častěji jsem si u sebe všímala, že si kupuji „něco do nového bytu“: velké květiny, kamínkovou zvonkohru či nový obraz. Představovala jsem si byt, ve kterém by byl dostatek světla a dařilo se tak mým velkým květinám. Přála jsem si balkon či terasu, na kterou bych si po ránu mohla sednout s hrnkem čaje. Líbila se mi také nalepovací tabule, na kterou bych mohla čmárat vtipné vzkazy či momentální myšlenkové proudy. Z internetu jsem si stahovala obrázky, které přesně vystihovaly atmosféru, kterou jsem si v bytě přála prožívat. Například obrázky japonské umělkyně Yaoyao Ma Van As (obrázky níže), která namalovala ženu, která se dívá z velkých oken a je obklopena zelení. Obrázek stejné umělkyně, který mě rovněž chytal za srdce byla stejná žena, která s hrnkem čaje seděla na své terase či balkoně na houpací sedačce….

Jasně určené přání, s tím správným emočním zabarvením

Jednoho dne jsme se pohádaly se spolubydlící. V podstatě šlo o banalitu, ale mě najednou došlo, jak nutně již potřebuji svůj vlastní prostor. Jela jsem zrovna na návštěvu k tetě, která je realitní makléřka. Ta mě pobídla, abych začala hledat hned, že situace s byty je nyní složitější. Vlastně jsem skoro od všech ze svého okolí začala slýchat, jak je situace těžká, hezké byty nejsou, všechno je předražené a najít něco kloudného skoro nemožné. Nejdříve mě to dost vyděsilo a já začínala panikařit. Pak jsem si pro sebe řekla, klid, budu důvěřovat, že pro mě ten pravý byteček je někde připravený! Možná je to těžké něco nyní najít, ale určitě ne nemožné! Na inzeráty jsem se dívala chvíli během návštěvy a chvíli po příjezdu domů. To byla neděle. Nacházela jsem mnoho pěkných bytů a tak jsem všem makléřům psala o schůzku. Mezi těmi pěknými byty byl ale jeden, který mi doslova učaroval. Byl překrásný a bylo to přesně to, co jsem si přála. Velká okna, prostorná terasa, spousta kytek v prostoru, zařízen v mém stylu, dokonce i nalepovací tabuli měl! To už jsem skoro nedýchala a jen s otevřenou pusou zírala. Nemohla jsem ten večer vůbec usnout a už jsem si představovala, kam si co dám a jak si zařídím terasu. A s takovými myšlenkami jsem usnula.

Pondělí

Pondělní ráno bylo trochu hektické, jednak takové pondělky u nás v práci jsou a také proto, že mi zvonil jeden telefon za druhým, jak si se mnou makléři domlouvali schůzky na prohlídky bytů. Až odpoledne jsem se mohla v klidu podívat, který byt jdu kdy navštívit. A byl tam – aniž bych o tom věděla, domluvila jsem si schůzku i na ten můj byteček. Volala jsem proto makléři jestli by středeční prohlídka nemohla být dříve, nemohla, zněla odpověď. Řekla jsem si dobrá, budu se snažit uklidnit a důvěřovat, že všechno dopadne dobře. Mezitím jsem navštěvovala jiné byty, které byly z racionálního hlediska daleko vhodnější: blíže do práce, menší nájem a podobně. Ale když jsem v tom bytě stála, nic jsem necítila.

Opravdu chci bydlet v bytě, jen proto, že to má své racionální opodstatnění?

Opravdu chci vzít tyto byty jen ze strachu, že lepší byt pro mě již není přichystaný, jen proto, že všichni okolo mě říkají že situace s byty je v Praze složitá?
Ne – já zkrátka věřím něčemu jinému…

Úterý

Po několika shlédnutých bytech jsem si řekla, že budu pokračovat v hledání až uvidím TEN byt. Ale úterý odpoledne jsem se nemohla ubránit pocitu, že se mám jen tak podívat na byty v Podolí, třeba najdu něco podobného „do zálohy“. Chvíli jsem si byty prohlížela a najednou tam byl ten můj byt, avšak nezařízený a inzerovala jej jiná makléřka. Sevřel se mi žaludek a paní jsem zavolala. Vyptávala jsem se na spoustu podrobností a až ke konci hovoru přiznala, že na byt mám již schůzku s jiným makléřem. Odpověděla, že má zájemce, kteří dnešní večer mají složit rezervační poplatek na byt. Taková škoda! Přiznávám a líčím ji, jak jsem se od první chvíle do bytu zamilovala a jak moc jsem si jej přála. Ona se jen usmála a odvětila:
„Ale pro mne je byt pronajatý až ve chvíli, kdy je složen rezervační poplatek.“
„Chcete říct, že mám ještě šanci, kdybych peníze složila dříve?“
„Ano…“
Věděla jsem, že je to šance, kterou musím využít. Zabojovala jsem, protože jsem cítila, že bojuju za něco, co mi za to sakra stojí! Popadla jsem potřebné peníze a na schůzku s ní doslova běžela. Zaplatila jsem a podepsala rezervační smlouvu bez toho, aniž bych byt viděla. V tuto chvíli si mnoho lidí bude klepat na čelo a mnoha lidem jsem to proto ani neřekla. Ale já jsem prostě věděla a měla jsem ten správný pocit… Paní makléřka mi ještě ukazovala mnoho fotek tohoto bytu a celé vilky, o kterou se stará již delší čas. Pak na mě zamrkala přes své červené brýle:
„Víte vy vůbec jaké máte štěstí?“
„Ano vím.“

Možná se vaše svědomí ptá stejně jako to mé: „A co ten pár, kterému jsem ten byt vyfoukla?“ A víte vy co, nakonec se v to úterý ani neozvali, neboť se jim to z nějakých důvodů zkomplikovalo…

Ono těch náhodiček či synchronicit bylo ještě daleko více, ale myslím si, že v jednom příběhu jich bylo až až. Tak zase příště, společně s fotkami mého nového domova!

A na závěr, jaká byla prohlídka bytu?
To vystihnou slova oné paní makléřky:
„A že je byt ještě krásnější než na fotkách!“
„Ano je…“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *