Svět ženy: celý rozhovor na téma Radost

Svět ženy: celý rozhovor na téma Radost

V březnovém čísle časopisu Svět ženy se objevil rozhovor na téma radost. Měla jsem tu čest se k tomuto tématu také vyjádřit. Původně jsem ale dostala spoustu otázek a jak to tak bývá, v časopise se objevila pouze jeho část.

Tak tady je celý!

Cokoli si dokážeš představit, znamená, že máš i potřebný potenciál to udělat.“

Co pro vás znamená slovo radost?

Vnitřní pocit naplnění.

A co vám osobně udělá radost?

Mám radost z možnosti žít si svůj život po svém, což neberu jako samozřejmost. Ráda se inspiruji od dětí, těm stačí k radosti málo. Jako dospělí v radosti hledáme zbytečné složitosti. Radost mi také dělá, když se lidem plní jejich sny a přání – bez ohledu na to, jak nemožné se zprvu zdají. A radost mi také dělá, když se má tvorba, ať už psaná či malovaná, líbí. Když zkrátka i já mohu svou radostí zvětšit radost ostatních.

Jak žena může načerpat vnitřní energii, když si připadá unavená a bez nálady?

Nejdříve doporučuji zjistit, „kudy energie uniká“ a podle toho něco v našem životě změnit: přidat či ubrat. Přidat toho, co mi radost dělá a ubrat to, co mi jí bere. Osobně si i v nepříjemných činnostech snažím najít smysl a to, co mě na nich může bavit. (Případně se poté náležitě pochválit a odměnit.) Baterky a energii nejrychleji dočerpávám uvolněným smíchem mezi přáteli nebo komedií.

Prozraďte mi v kostce váš příběh. Vím, že jste několik let žila v maringotce – proč? Co vám tenhle „pobyt“ dal? Jak se pak váš život odehrával dál?

Vždy v mém životě byl klíčový život v přírodě, ať už více či méně. V dětství to byla velká farma s poli a zvířaty a později právě maringotka „na samotě u lesa“. Když jsem dokončovala studium na Gymnáziu, začala jsem více přemýšlet o svém budoucím životě, co chci a co mi dává smysl. I když jsem nejdříve nastoupila na vysokou školu, nedokončila jsem jí, neboť už v té době jsme s přítelem měli dvouhektarový pozemek s maringotkou. Jezdila jsem pořád sem a tam a byla trochu rozpolcená. Jedna žena mi v té době řekla, že jedno nebo druhé si mě dříve či později přitáhne. A vyhrála maringotka.  A co mi tento způsob života dal? Kromě celoročního pobytu na čerstvém vzduchu a možnosti pěstovat si vlastní jídlo, to bylo hlavně vnitřní poznání sebe samé, v tom dobrém i zlém. Většinu času jsem totiž byla sama, přítel jezdil jen na víkendy. Byl to také návrat k jednoduchosti, napojení na vnitřní intuici či instinkty a hlavně na přírodní rytmy a cykly. I když jsme se nakonec s přítelem rozešli a já se odstěhovala do Prahy, daly mi tyto roky v maringotce neuvěřitelně pevný základ a poznání do života.

Vrátím se ještě k vašemu životu před maringotkou. Co jste vlastně vystudovala a čemu jste se věnovala? Byl to velký skok k přírodnímu životnímu stylu?

Studovala jsem před i po maringotce. Před maringotkou to bylo výtvarné umění, po maringotce marketing a management. Ovšem ani jednu školu jsem nedokončila. Při výtvarném studiu jsem si vyzkoušela, že nejsem schopna tvořit na výkon a na množství.
Takovým způsobem bych si jen zprotivila to, co mám ráda. O pár let později, když jsem se rozhodla studovat druhou vysokou, jsem už měla zkušenosti z praxe, jak v marketingu, tak také s manažerskou pozicí. Nebavilo mě ovšem učit se ze starých učebnic, když například v marketingu se trendy mění velmi rychle. Neviděla jsem zkrátka smysl trávit takto několik let. Vzdělávat jsem se ale nikdy nepřestala, hodně čtu, chodím na kurzy, ptám se zkušenějších, sleduji potřebné videa k dané tématice a podobně.

Co pro vás znamená propojení s přírodou, a kde se tak silné pouto zrodilo? Byl to třeba nějaký silný zážitek, nebo to prostě přirozeně vyplynulo?

To silné pouto pramení určitě z dětství a poté se vše upevnilo právě tímto intenzivním pobytem. Propojení s přírodou je pro mne hlavně uvědomění, že my potřebujeme přírodu, nikoli ona nás. S přírodou vše končí i začíná: naše zdraví i radost.

Co byste chtěla ještě zažít a co je váš sen?

Chtěla bych toho zažít ještě spoustu. 🙂 Mít rodinu, pěstovat si znovu své vlastní „jedlé“ jídlo, tvořit a dělat, co mne zrovna napadne.

A teď máte vysněný byt – v čem je vysněný, jak vypadá byt boho ženy?

Poslední dva roky se ve mně formovala představa, jaký bych chtěla byt. Měla jsem představu, o které jsem si doslova nechávala zdát. Chtěla jsem velká okna, mnoho květin, chtěla jsem postel z palet, líbila se mi tabule, na které bych mohla čmárat různé vzkazy a momentální nápady. Přála jsem si balkon či terasu, kde bych mohla alespoň v malém pěstovat… Přála jsem si to, ale nikdy bych si nedokázala představit, že se tohle všechno může tak krásně propojit! Cesta k tomuto bytu byla neuvěřitelná spleť různých na sebe navazujících událostí. Velmi podstatný moment byl „dovolit si to“ a „uvěřit“, že se toto všechno může splnit. Když se to nakonec podařilo, kráčela jsem po ulici s pocitem, že je možné skutečně vše!

Říkáte, že boho styl vás nejlépe vystihuje. Jaká tedy jste? Jak byste vystihla sama sebe?

Haha, ano vystihuje mne, neboť si boho styl vykládám a žiji po svém. Utvořila jsem si vlastní koncept a pojetí tohoto stylu, je to taková nástavba oproti tradičnímu vnímání. (Pokud vás můj koncept zajímá, mrkni na mou online knížku …Pro všechny Boho ženy.) Více než o oblečení a doplňcích je pro mne o určitém vnitřním prožitku a naladění. Boho žena je pro mě radostným a hravým označením. Spojuje totiž v sobě několik rovin. Je to žena, která má ráda boho styl, je tak trochu bohém(ka), vnímá v sobě božskou částečku (tedy bohyni) a v tomto označení se ukrývá i slovo „boh“, které je základem bohatství a hojnosti. Boho žena je pro mne aktivní tvůrkyní svého štěstí a žije své nejtajnější sny. Takovou ženou se cítím být. Žena, jež má ráda život.

Co vystihuje bohyni 21. století a myslíte, že v dnešní přetechnizované době vůbec bohyně ještě existují? Jak ji lze v sobě probudit?

Mnoho žen se domnívá, že bohyní musí být nutně žena, která stojí na piedestalu a druzí ji pro něco speciálního obdivují. Ovšem toto pojetí pro mne bohyni neoznačuje. Pokud vnímáme, že uvnitř člověka je určitá božská jiskra, pak je přirozené, že ženy uvnitř sebe mají jiskru ženského božského aspektu. Tedy má ji každá žena a každá žena je proto v mých očích bohyní. Probudit ji a vynést na povrch ji můžeme skrze vyjadřování sebe samé, své jedinečnosti a žití ze srdce. Cesta každé ženy k sobě samé, k projevení své vnitřní bohyně, vede jinými směry či způsoby. Být bohyní neznamená začít být jiná, než jsem. Naopak, žena bohyně vyzařuje tak silně, právě tím, že vyjadřuje sama sebe – je sama sebou.  Je sebevědomá, tedy vědomá si sama sebe.

Neztrácíme vlivem technických vymožeností trochu kontakt se svým vnitřním hlasem, intuicí a přirozeností?

Myslím si, že technika, intuice a přirozenost se nemusí vylučovat, naopak, mohou se hezky doplňovat. Záleží hlavně na nás. Kdykoli se můžeme dostat více do kontaktu s přírodou, se sebou i intuicí.

Na kterém místě je vám nejlépe?

Často jde více o vnitřní rozpoložení než o „vnější místo“. Pokud bych si ale mohla vybrat konkrétní místo, byla by to houpačka na mé terase, smaragdově zelený les s mechem nebo písečná pláž, kde jemně pofukuje větřík a šplouchají malé vlnky…

Co byste si přála, aby zmizelo ze světa?

Věřím tomu, že vše, co se odehrává ve světě, je odrazem nás, našeho přemýšlení a chování. Tedy změny je potřeba nejdříve vnitřní, aby mohlo dojít i k proměně vnější.
Co bych si ale přála, aby zmizelo: potřeba nás lidí vytvářet a hromadit zbytečné množství věcí.

A co byste si přála, aby ženy v sobě našly?

Radost.

Čemu se teď věnujete?

Ať už právě skrze projekt Boho žena, ale i další, mou hlavní pracovní náplní je psaní a malování.

Co byste chtěla předat jiným ženám?

Inspirovat a ukázat že vše potřebné už máme v sobě, ve svém nitru.

Máte svoje životní heslo, kterým se řídíte a které vám dodává energii?

Cokoli si dokážeš představit, znamená, že máš i potřebný potenciál to udělat.

Děkuji moc za rozhovor a možnost na dané otázky odpovídat! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *