Zápisky jedné holky z maringotky: 2. díl Léto dává jahody, třešně a hlavně spoustu zážitů

(Pokud ti utekl předchozí díl, tak tudy k němu: 1. díl Jak jsme k pozemku vlastně přišli. Vyprávění je z let 2009-2011, kdy jsem žila v maringotce a poznávala sebe i přírodu.)

Červen

Na základní škole jsem jednou vystupovala na besídce s písní, ve které se zpívalo:
„Červen dává jahody,
ležíme si v trávě,
v klínu matky přírody,
seno máme v hlavě…“


Naštěstí si to seno v hlavě už nyní můžu dovolit – mám za sebou čerstvě maturitu. Světe div se, odmaturovala jsem s vyznamenáním, i když už jsem měla hlavu plnou jiných myšlenek. Hned po maturitě jsme se s Kubou vydali na dovolenou.

Žádnou exotiku si ale nepředstavujte. Žádná Havaj, ale jeli jsme na samotu u lesa, kde i lišky dávají dobrou noc. Toulali jsme se po okolí, prozkoumávali lesy, pojídali jahody a očesávali třesně z nedalekého opuštěného sadu.

Už jsme nespali v kopřivovém domku u ovcí. Ten mezitím kvůli silným dešťům poklesl, až nakonec spadl úplně. A jaký příbytek jsme tedy obývali?

Co k létu neodmyslitelně patří? No jasně, stan! Postavili jsme ho uprostřed (našeho budoucího) pozemku a užívali si pravou a nefalšovanou letní atmosféru. (Rozuměj: spaní v džungli z bodláčí. Ano, vysoká tráva a bodláky na pozemku stále byli. Sami od sebe totiž přes noc jen tak nezmizí.)

Červenec

Postupně jsme zkracovali naše toulání po okolí a začali se více věnovat zvelebování naší louky. Práce (či možná lépe řečeno spolu-práce) v přírodě je úplně jiná než práce v bytě. Člověk si vymaluje byt, chvíli je z nové barvy nadšený, ale za čas jej to omrzí a chce změnu.

Ale v přírodě? Nic tu člověka nemůže omrzet, neboť vše se neustále mění. Vše je v neustálém pohybu a proměně. Žádné omrzení stejnou barvou na stěnách, vždyť i barvy se v přírodě každý den mění…

Dali jsme se pořádně do práce a stali se „hlavními vykonavateli změny“. Když jsme posekali tu velkou džungli, pozemek rázem neuvěřitelně prokouknul. A tak jsme mohli začít experimentovat…

Experimentální pěstování zeleniny

Nadšení nám nechybělo, to je pravda. Ale jaká byla naše první zkušenost s pěstováním? Shrnu to jednoduše: co jsme zasadili, to v zemi zůstalo a nevzešlo.

Díky tomuto pokusu jsme pochopili, že našemu pozemku budeme muset dát a poskytnou mnohem více, než je běžně zvykem. Bude potřeba se o něj starat důkladněji, s větší láskou a hlavně s pochopením samotné přírody. Úroda totiž není samozřejmostí. Přeci jen zde rostlo skoro deset let převážně bejlí a bodláčí.

„Pochopení přírody“ jsem vzala opravdu zodpovědně. Chtěla jsem, aby se ze mě stala dobrá zahrádkářka a úspěšná pěstitelka. Vykoupila jsem proto skoro celé oddělení „Zahradničení a pěstování“ v knihkupectví.

Mimochodem, zamýšleli jste se někdy nad slovem zahradničení? Zahrad ničení? My tedy zahradu ničit nechtěli, chtěli jsme zahradu tvořit, spolupracovat a kooperovat se samotnou přírodou…

První knihu, kterou jsem začala číst, byla kniha Zahrada jako mikrokosmos, která ukazovala, jak se dá pěstovat v souladu s přírodou a měsíčními cykly. Takový způsob pěstování se nazývá biodynamické zemědělství.

Byla jsem doslova fascinována. Bylo to jako alchymistické pojednání o tajných způsobech pěstování. To, nad čím běžně při pěstování nepřemýšlíme. Připadala jsem si, že je mi dáno nahlédnout za tajnou oponu.

Tak například: zde byl popsán pokus se sazenicí jednoho stromu: Tento strom zasadili do velkého květináče s hlínou. Poté se ptali lidí, odkud strom vlastně čerpá potřebnou výživu. Ze vzduchu, z vody, ale hlavně z půdy, zněla povětšinou odpověď. Ano, je to tak – ale!

Po pěti letech růstu (nyní již poměrně velkého stromu) zvážili hlínu v květináči a zjistili pro mne překvapivou věc. Hlíny bylo pořád stejně! Nikam nezmizela a strom o tolik povyrostl!

Fascinující, že? Další knihou, která pro mne byla v lecčem přelomová, byla kniha Kooperace s přírodou. Ale o té ještě později.

Tak všem, co se rozhodli pro pěstování a ne zahrad-ničení třikrát zdar!
Budu se na vás těšit zase příště.

Příště to bude ale dost nečekané! Těšit se můžete na příběh s názvem, za který by se ani kvalitní bulvární plátek nemusel stydět: 3. díl Příběh o tom, jak se dá pozemek rázem zhodnotit o 200 tisíc.

Veronika Lančaričová
Pomáhám ženám dotknout se magičnosti života a začít prožívat jeho větší hloubky. Namíchám ti na míru rituál či konzultaci. Skrze knihy a přednášky ti prozradím, jak být ve svém ženství naplněná. Ženskou energii a podporu ti zprostředkuji na akcích a kruzích. V online kurzu Magický rok ti dám návod, jak tuto magičnost vnést do každodenního života. A jak učinit z magického dne magický rok a z magického roku magický život!
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů